Třešňová sezóna pokračuje. S tímhle článkem mám hned několik docela vtipných příhod, se kterými se s vámi chci podělit. Zbytek třešní od Irenky mi v lednici už lehce umřely, a proto bylo na místě, abych sehnala další, tentokrát z domácích zásob. Protože jsem o víkendu vyjela k rodičům a příbuzným na ves, věděla jsem, že si třešně odvezu i do Prahy. Vydala jsme se tedy pro ně k tetě na kole, abych spojila i zábavu (trhání třešní) s povinností (hubnutí - jízda na kole). Jela jsem samozřejmě skoro v poledne, po poli, neustále do kopce, bez pití a navíc mě uprostřed cesty potkal pán, který na autě převážel včely a plástve. Další kilometr mě tak honily tyhle bzučivky, na které jsem alergická. Pecka. Pak jsem se skoro zhroutila z žebříku, domů jsme ale táhla víc jak dvě kila třešní.
Zážitky pokračovaly i doma. Třešně jsem narvala do dvou misek a čekala samozřejmě na první tropický den, to abych se doma vařila ještě více vedrem než doposud. Když jsem navíc vyndavala váhu ze skříňky, tak mi spadla na zem, takže tentokrát je ten poměr tak trochu od oka. Věřím, že se s tím ale poperete, protože tradiční francouzský koláč Clafoutis z Normandie stojí za to. Mnozí by řekli, že je podobný naší bublanině, je ale mnohem jednodušší. Díky mandlové mouce i zajímavější a jemnější. Navíc se do něj nedává tolik klasické mouky a moc surovin potřebovat nebudete. Ani čas. Dvacet minut plus čtyřicet minut pečení a máte hotovo. Kromě toho nemusíte čekat až vychladne. Nejlepší je čerstvě vyndaný z trouby, lehce poprášený cukrem.
Plním sliby. Pokud mě totiž sledujete na Facebooku, slíbila jsem, že napíšu něco o svých výletech do Drážďan. Jezdím tam docela pravidelně, snažím se jednou za čtvrt roku a mým hlavním cílem jsou, překvapivě, nákupy a hlavně tedy Primark. Holky asi ví o čem mluvím. Prostě třípatrový ráj pro všechny shopaholičky, který se chtějí hezky oblíkat a moc za to neutratit. Vždycky, když v Drážďanech jsem, něco na sebe si odvezu. Pak tam taky ale hlavně jezdím kvůli tomu, abych vypla z pražských stresů a načerpala trochu energie. Naposledy jsme se do Drážďan vydaly s Janou a Kačkou a byla to prostě taková dámská jízda. Nákupy, obídek, kávička, procházka a jídlo. Prostě chill. To miluji. Než se ale dostanu k tomu jídlu a hodím pár tipů, kam musíte vyrazit, otevřeme si tetu Wiki a průvodce a podíváme se na Drážďany z toho historického hlediska.
Teda, jsem sama na sebe pěkně naštvaná. Koukám na poslední článek na blogu a vidím, že je už z 23. června. Teď máme skoro polovinu července a já teprve sedám k počítači a něco píšu. A to jsem si myslela, že po Apetit pikniku budu mít více času. Jenže ouha. Týden po Apetitu jsem se zas naplno vrátila do práce, jezdila si po festivalech a čas letěl mega rychlým tempem. Když už jsem na pečení měla čas, začaly být venku neskutečné tropy a v mém bytě se nedalo dýchat, natož péct, protože bydlím v sedmém patře u střechy. Bomba. Nedávno jsem tady vařila a lilo ze mě, jak z konve. Proto asi není žádným překvápkem, že dnešní příspěvek je studený. Důvodů to má totiž hned několik. Krom tě obr vysokých teplot je to i ten, že jsem od kolegyně Irenky dostala asi dvě kila třešní. Miluji sezónní ovoce a nejradši bych v létě jedla jen to. Dalším důvodem je to, že jsem vám někdy v květnu slíbila, že si létě trochu posvítíme právě na to sezonní ovoce z našich lesů, luk a zahrad. Červen jsem chtěla věnovat jahodám, nakonec jsem ale nic nestihla a proto jsem všechno posunula na červenec. Začneme tedy právě s těmi třešněmi. Mám pro vás připravený ještě nějaký obecný povídání o třešních a ještě pár receptíků, na které se vrhnu, co nejdřív, ať si ty krásné rudé kuličky můžete užívat stejně jako já.
