Vánoční perníčky

Ještě nedávno mi přišlo, že jsou Vánoce hrozně daleko. A teď? V obchodních centrech je boží dopuštění, všude hrajou koledy, lidé se předbíhají kolik upekli druhů cukroví a venku to vypadá spíš na konec října. Přesto všechno je to letos asi poprvé, co si Vánoce a Advent užívám. Baví mě vymýšlet dárky, ochutnávat cukroví, chodit po vánočních trzích a jíst trdelník, se kterým mám Vánoce spjaté. Užíváms si to i přesto, že nevím, kam dřív skočit, ale všechno dělám s radostí a s úsměvem. To je totiž to nejdůležitější. Takže jestli jste na tom podobně jako já, tak pro vás bude tenhle recept ideálné. Tyhle vánoční perníčky, na které jsem recept dostala už před rokem od své tety Evy, jsou totiž hned po upečení krásně měkké a naprosto vynikající. Nebo mi to aspoň všichni, co ochutnali tvrdí. Takže jestli máte pár minutek času, vrhněte se na ně. Pusťe si vánoční koledy, zapalte svíčky a užívejte vánoční atmosféru. Přes víkend je krásně stihnete a ještě budete mít čas dokoupit poslední vánoční dárky a sejít se se všemi kamarády, kteří za to stojí. Přesně tohle totiž budu teď dělat já. Nemůžu se dočkat!

Ostružinové tartaletky

Já s tím ovocem v prosinci asi nepřestanu, co? :) Každopádně slibuji, že tohle je poslední letní recept, kde se to hemží ovocem, v tomhle případě ostružinami. Tohle půl kilové balení jsou opět pořídila v Icelandu a pár týdnů mi leželo v mrazáku. Stejně tak, jako myšlenka v hlavě, že musím konečně otestovat recept z knížky Sladké bary, na kterou jsem psala recenzi. Myslím, že už v článku jsem slíbila, že budu zkoušet tartaletky. A tohle je můj druhý pokus, u toho prvního mi úplně nevyšlo těsto. Každopádně jsem si na to vzpomněla na začátku prosince, den před svým svátkem a rozhodla jsem se, že si udělám radost. Formičky jsou navíc z Francie, číst jste o nich mohli v haulu a prostě jsem to musela vyzkoušet. Tak pojďme společně zavzpomínat ještě na tohle skvělé léto než bude rok 2015 za chvíli minulostí :) A příště to bude už cukroví, už ho mám pro vás naplánované.. :)

Křehký koláč s letním ovocem

Musím se (opět) přiznat, že se trochu stydím. Úplně vás zanedbávám s recepty. Poslední dušičkové cup cakes jsem přidávala na začátku listopadu a teď už máme konec a já teprve teď přicházím s receptem. Omluvou mi může být moje tour po Belgiie a Holandsku, ze které jste si článek mohli přečíst zde. Teď mám pro vás další recept, který má svůj krátký příběh. V půlce října mi přišla k recenzi krásná knížka Laskominy od Denisy Bartošové od nakladatelství Smart press. Krásná knížka navíc s krásným designem a super tipy, jak na dárky či drobné pozornosti, ale i recepty. Nejvíce mne zaujal rybízový koláč, kde je krásná věta: "Kyselé ovoce v horkých letních dnech vítám s otevřenou náručí. Vlastně ho mám ráda i v prosinci..". A já s Deniskou naprosto souhlasím, protože tenhle koláč je fakt pecka. Navíc jsem si už před docela dlouhou dobou koupila mražené lesní ovoce z Iceland a bylo jasné, kde ty šťavnaté bobulky uplatním. Když jsem si ještě k svátku pořídila úžasnou formu z Chefshop.cz od báječného Raymonda Blanca, bylo vymalováno. Pokud máte tedy plnou hlavu cukroví, odložte na chvilku formičky a vraťme se společně do horkých letní dní s tímhle báječným koláčem.

To nejlepší z Antverp, Rotterdamu a Bruselu

Jak už asi mnozí víte z Instagramu či Facebooku, trávila jsem teď pár dní mým milovaným cestováním. Moje nejlepší kamarádka Janča odletěla totiž v září na semestr do Antverp a já jsem jí po nekonečných dvou měsících jela navštívit. Společně jsme strávily skvělé čtyři dny v Antverpách, Rotterdamu a nakonec v Bruselu. Slíbila jsem vám články, tak je tady máte. Tentokrát nechybí tipy na bydlení a cestu. Přeji hezké počtení a pokoukání :)

Prague Cake festival

Dneska to nebude recept, ale takové shrnutí jedné food akce na, které jsem se v říjnu byla. Původně to měly být akce dvě. Tedy napsané. Jenže já dělám všechno na poslední chvíli. Za pár hodin odlítám do Belgie a za pár minut utíkám na koncert božích Tata Bojs. A nestíhám nic. Dobalovat budu zítra ráno, teď jsem ještě rychle uklízela a zařizovala poslední drobnosti, které mi i s prací zabrali posledních pár dní. Napsat druhou část článku už tedy nestíhám. O degustaci Jacka Danielse se tedy dočtete příště. A taky o Belgii a Nizozemsku, kam si s Jančou děláme výlet. Jedu totiž za ní a děsně se na ní těším. Navštívíme Antverpy, poté se přesouváme do Rotterdamu a v neděli a pondělí nás čeká Brusel. Neskutečně se těším, už cítím, že potřebuji někam vyrazit a budu vám tak moc vděčná za tipy na kavárny, restaurace, bary, kluby a památky, které stoprocentně nesmíme vynechat. Za odměnu tak pro vás nachystám oblíbené Sweet tripy, případně Week in the picture a uvidíme jestli bude i na Haul. Zkrátka toho bude zase hodně. Tak se těšte a děkuji v komentářích za tipy.

Dušičkovo halloweenské zubní cup cake

Včera proběhl Halloween. S ním mám spjaté skvělé party na vejšce, kdy jsme se spolužáky procházely po Praze v kostýmech většinou pár dní před ním a všichni na nás koukali, jak na blázny. Přestože se u nás tenhle "svátek" moc neslaví, je občas fajn si ho připomenout aspon v tom pečení. Protože v téhle oblasti je inspirace mraky. Na pár blozích jste si určitě všimli těch děsivých prstů, které vypadají fakt odporně. A to je paradoxně úplně nejlepší. Moje zubaté cup cake vám snad hrůzu naženou také. Mé kamarádce Šárce se zvedl skoro až žaludek a moje kolegyně v práci vypadaly, jak když něco zakously. To jak vypadají moje ruce vám snad ani nemusím popisovat. Minimálně jsem totiž musela někoho zavraždit :D
Protože jsem ale zjistila, že před Halloweenem nemám na nic čas, recept mám pro vás až dnes, tedy den před dušičkami. Pokud chcete někoho pohostít trochou krve, máte zde trochu té inspirace.

Podzimní kávování

Podzim se u nás už definitivně zabydlel. A kde jinde strávit podzim než po kavárnách? Po nějaké době přicházím tak přicházím s článkem o mém milovaném kávování a kavárnách, které jsem za těch pár týdnů měsíců objevila či jsem si vzpomněla, že vám o nich musím říct. Doufám, že vám budu inspirací, kam zajít při chladných podzimních večerech, protože ve většině těhle kavárnách se podá i nějaký ten alkoholický nápoj. Opět mi dejte vědět do komentářů, kam chodíte vy a kde to určitě musím vyzkoušet.
Ještě připomínám, že do 31. října, tedy v sobotu končí hlasování do Blogerky roku a já budu opravdu hrozně vděčná za každý váš hlásek. Jsem za to opravdu moc vděčná, protože vím, že mi tím vyjadřujete podporu a to je pro mě nejvíc. Takže DĚKUJI!!!

Recenze: Sladké bary

Možná si vzpomínáte, jak jsem psala o konferenci Foodblok a o tom, jak jsme navazovali spolupráci s několika různými firmami. Jednou z nich bylo Mixit (recenzi máte tady) a další je spolupráce s nakladatelstvím Smart Press, ze které mám velkou radost, protože často čerpám inspiraci na recepty z různých kuchařek. Smart press se specializuje právě na kuchařky, vydali například Martina Škodu či mou oblíbenou Koko, se kterou jsem se i setkala přímo v nakladatelsví. Během setkání jsem dostala od moc skvělých a milých dam ze Smart pressu i knížku Sladké bary od cukrářky Stáni Mutlové a jsem z ní nadšená. Mám jí doma už docela dlouho, ale když jsem jela v metru domů, celá nadšená jsem si jí prohlížela a i teď se na ní nemůžu vynadívat.

Apple pie

Musím se přiznat, že z toho, co se děje venku nejsem vůbec nadšená. Těšila jsem se na krásný barevný podzim, kdy se budu zachumlaná v šále a kabátu procháze s kávou v ruce po trzích a zatím jsem to stačila odstonat a ráno při čekání na mojí kolegyňku Irču alias můj taxík do práce klepu kosu při mrazech. Ve středu jsem se z práce zastavila na trzích a málem jsem opět umrzla. Na tom zmíněném trhu jsem ale nakoupila krásná červená a šťavnatá jablíčka. Z původního nápadu udělat klasický štrůdl jsem se rozhodla zkusit něco jiného, a to klasický americký jablečný páj. Hrozně jsem se na to pečení těšila, protože jsem už sto let nic nepekla. Krom toho je sezóna jablek v plném proudu a zatímco všichni dělají něco z dýně, kterou moc nemusím, jablečný páj mi přišel více klasicky a netradiční zároveň. Kdyby jste ale chtěli přesto z té dýně něco udělat a zásobit tak své okolí sladkými dobrotami, recept na dýňové cup cake najdete tady.
Teď ale zpět v rychlosti k historii jablečnému páji neboli apple pie. Překvapivě pochází z Ameriky a je pro ní typický. Patří k ní stejně jako McDonald, hamburgery nebo baseball. Byl velmi oblíbený v Anglii během vlády Alžběty I. a lidé ho často přirovnávají k německému štrůdlu. Každopádně, vám krásnbě navodí podzimní atmosféru. Určitě se bude skvěle hodit k sychravému podzimnímu večeru s čajem a dobrou knížkou, kdy je venku stejně nevlídno, jako poslední dny.

Blogerka roku - Sweet World by Barush v nominacích

Musím říct, že jsem docela soutěživý člověk a moc ráda se účastním různých soutěží. Poslední byla víkendový výlet do Osla za Terkou Sweet Melenge, a přestože jsem nevyhrála, bylo pro mě mnohem větší výhrou, že jsem si mohla napsat tenhle článek. A doufám, že se do Osla i tak jednou podívám a že Terku osobně poznám :) O den později, tedy v neděli se ale zveřejnili nominace do Blogerky roku 2015 a co bylo největším překvapením, Sweet World tam byl. Byl v nominacích. Jo, jsem nominovaná s mým nejvypiplanějším dítětem v jedné z nejprestižnějších blogerských akcí. Šok to byl obrovský a teď se všichni blogeři snažíme o to jedno. Dostat se mezi TOP 10. Musím říct, že v kategorii FOOD, kde jsem, je konkurence obrovská a je tam spoustu skvělých, chutných a nádherných blogů. Přesto bych byla strašně ráda, kdybyste se rozhodli svůj hlas dát právě mě a dostat mě tak nejen do té TOP 10, ale hlavně více mezi lidi, což je to nejdůležitější, o co se všichni snažíme.

Baruš v deseti větách

Asi vás možná překvapí název tohohle příspěvku, protože to není ani recept (který slibuji už dlouho) ani haul (který už dlouho chystám) ani Prague pictures (ke kterému se nemůžu pořád dostat), prostě nic takového. Je to ale článek, který vás možná taky zaujme, tedy já v deseti větách. Tenhle příspěvek píšu v rámci soutěže od skvělé Terezky ze Sweet Melange. Vítěz soutěže vyhraje vánoční pobyt s Terkou v Oslu. Prostě chození po pamatkách, kavarnách, pečení. Navíc před Vánoci. No není to boží? Samozřejmě, že je. Podmínka soutěže je napsat něco o sobě v deseti větách, což mi přijde docela fajn, protože se o mě dozvíte ve zkratce něco trochu víc než víte. Hrozně ráda bych tuhle úžasnou soutěž vyhrála, protože miluji cestování a nad Oslem už hrozně dlouho přemýšlím. Samozřejmě, že bych pro vás sepsala to nej z Osla, o kavárnách, Terezce, Vánocích, zkrátka všem.. No a teď hurá na ten můj životní příběh... :)

Food festivaly 2015

Tak už to vypadá, že nás léto vážně pomalu opouští. Ráno, když chodím v pět do práce, je už pěkná kosa a já bych občas docela vrátila ty parné dny. Nedá se nic dělat, ale snad se ještě najde pár dnů, kdy bude hezky. Co nás ale asi fakt už nadobro letos opouští, jsou letní food festivaly. Já jsem stihla ale ještě poslední dva a musím říct, že jsem byla nadšená. Pokud jste na nich také byli, určitě mi do komentářů napište, co jste si dali a jak festivaly hodnotíte.

Domácí BIO palačinky a domácí granola

V minulém příspěvku jste se dozvěděli o mé spolupráci s firmou Fair Made, od které jsem dostala na recenzi BIO kokosový olej. Nejsem moc velkou zastánkyní kokosu, jeho vůně je mi občas dost protivná a nevyhledávám ho. Tenhle kokosák mě ale přesvědčil, že jim dám asi další šanci. Vyzkoušela jsem ho, jak na sobě, tak na pečení a vaření. Podle mé skvělé kamarádky Janičky jsem dělala zdravé palačinky, na které jsem se chystala už sto let. Takže pokud nevíte, co k snídani a chcete začít den zdravě (ne jak já, že tam vrazíte tunu čokolády :D ), vyzkoušejte tyhle palačinky, o kterých jste už určitě slyšeli.

Recenze: BIO kokosový olej RAW

Dneska pro vás mám po dlouhé době další recenzi. Už je to pár měsíců, co jsem si domluvila spolupráci s firmou Fair Made, která k nám dováží BIO a RAW výrobky. Čokolády, kávu, čaj, ovoce v čokoládě, kokosovou vodu a kromě toho také kokosový olej, který mi byl nabídnut k otestování. Všichni asi známé blahodárné účinky kokosového oleje. Je vhodný na pleť, vlasy, tělo a také na vaření. To jsem zkoušela právě já a v dalším příspěvku jsem si pro vás připravila hned dva recepty. Super zdravé palačinky, ze kterých jsem udělala na talíři nezdravé a domácí granolu. Takže jestli vás recepty zajímají, tak šup sem.

France pictures II.

Slíbila jsem vám tři články z Francie a tady je ten poslední. O mých nákupech jste si mohli přečíst tady a o mých zažitkách prostřednictvým fotek zase tady. Fotek máme fakt hodně, takže vás vítám u další porce obrázků a druhého dílu France pictures. Asi to vypadá, že tohle bude pravidelnější seriál, protože fotky jsou skvělým zaznamenáváním běžných momentů a je fajn si je občas připomenout a s někým je sdílet. Jsem ráda, že to může být právě s vámi :)

France pictures I.

Myšlenkami jsem pořád ještě ve Francii, tělem bohužel už v Praze. Říkala jsem si, že pro mě ten návrat bude hodně krušný, ale doma už jsem více než týden a za tu dobu jsem se nezastvila. Kromě blogu, kterému se teď snažím opravdu věnovat a přiblížit vás tak k mému cestování po Bretani, jsem od pátku byla na posledním festivalu, a to přesněji na Bezdězu. Asi jste si už možná všimli, že jsem docela festivalová holka. Na každém letošním festivalu mě provázelo neskutečné vedro a výjimkou nebyl ani Bezděz. Jinak jsem si tam ale pochutnala na skvělých palačinkách a vynikajícím ledovém latté s karamelem. Všechno ale brzy uvidíte v novém seriálu, který začíná právě teď.

HAUL z Francie

Tak jak už jsem zpátky z nejlepší dovči ve Francii v Čechách. A musím říct, že to bylo boží. Na rodinný dovče jsem byla po cca osmi letech, ale musím říct, že nelituji ani jedné vteřinky. Měli jsme s rodiči, tetou, strejdou, bratránkem a sestřenkou pronajatý dům v jižní Bretani okolo měst, jako je Nantes a Saint Nazareth a cca 15 km od Atlantického oceánu. Do Francie jezdíme autem a z pátka na soboty jsme přespávali v Remeši a v sobotu se přesmisťovali k pobřeží. Každý den jsme cestovali a musím říct, že jsme toho viděli fakt hrozně moc. Navíc tam bylo úplně ideální počasí, každý den cca 25 stupňů, což bohatě stačilo, přestože jsme každé odpoledne trávili v bazénu, který jsme měli u domu. No prostě dovolená snů :) Úžasně jsem si odpočinula a opět se přesvědčila o tom, že bych ve Francii chtěla žít. Umírala sem při pohledu na to krásné ovoce, zeleninu, ryby, mořské ovoce a další výběr všemožného jídla. Potřebovala bych si to odvést domů všechno.
Samozřejmě jsem myslela i na vás a na to, co vám z Francii napíšu, přestože bych vás spíš potřebovala vzít sebou :) Nakonec mě napadli dva, respektivě tři články. První, jak úž název napovídá je haul tedy to, co jsem si z Francie přivezla na památku a na jídlo. Jsou to věci, které využiju a tady v Čechách, je buď nemají nebo za úplně jíné ceny (rozumějte dražší). Navíc tyhle hauly i ráda sleduji u jiných blogerek/youtuberek a přijde mi to fajn. U některých položek nechybí ani cena, ale některé jsem bohužel stačila zapomenout a účty nějak zmizely. Všude se ale dozvíte místo nákupu. Kdybyste se náhodou do Francie vydali :)

Letní a festivalové kávování aneb kam všude zajít, nejen v Praze

Jestli mám v posledních měsících nějakou vášeň, tak je to objevování nových kaváren, a to nejen v Praze. Naposledy jsem tenhle článek psala v lednu a od té doby jsem zase objevila různé kavárny, o kterých bych vám ráda napsala. Pokud jste v nějaké byli, určitě mi napište, co jste si tam dali a co byste doporučili. Pokud objevíte díky mě něco nového, budu moc ráda a opět budu moc ráda komentář. Jestli máte zase nějaký tip na kavárnu nejen v Praze, budu moc ráda. Tohle objevování mě baví.

Zavařujeme... Meruňková a borůvková domácí marmeláda

Když píšu tenhle článek, připadám si jak ugrilovaná Baruš a jediný, co bych teď chtěla by bylo ležet ve vaně plného ledu. Tyhle vedra jsou pro mě nesnesitelný. Když byl tenhle strašný var v červnu a červenci, říkala jsem si, že už to přece nemůže přijít znova. A přišlo. A ještě horší. Hrůza. Mám léto normálně hrozně ráda, ale nemám ráda extrémy, ani extrémní vedra, ani extrémní zimu (ta má prý taky přijít). Navíc, bydlím v sedmým patře v paneláku a u střechy. Úžasný. Okna mám na jihozápadní stranu, na tu stranu, že do nich odpoledne pere sluníčko. Znova úžasný. Takže se snažím být přes den, co nejvíc pryč. Ale zase je mi líto kocoura, který podle mě musí trpět. Takže jsem ho dneska utírala mokrým hadrem, což nevím, jestli se mu líbilo, protože pomňoukával. Má smůlu, chlazení je nutný. No a to super extrémní teplo je i důvod, proč nemůžu nic péct. V pondělí jsem tady pekla meruňkový koláč a teprve v pátek jsem si zase udělala těstoviny. Během té doby nic, protože jakmile zapnu troubu nebo sporák, už ze mě zase leje.

Meruňkový koláč s mandlemi

Nevím, jak vy, ale přestože jsem milovník jídla a pečení, nechce se mi moc v těhle parnech trávit čas v kuchyni. Proto jsem do pořadu Život je fajn v Mňam Tv,zvolila tuhle super easy letní rychlovku. Jak na to tak koukám, je to až moc easy :D Ale věřím, že vám to vadit nebude. Navíc k tomu nepotřebujete moc ingrediení a využijete další sezónní ovoce a to meruňky. Musím říct, že je to další druh ovoce, které mi symbulizují léto. Možná pro svojí krásně oranžovou barvu, úžasnou chuť nebo prostě proto, že se pěstují i u nás v létě a nemusí se složitě dovážet. Navíc jsou úžasně zdravé, prodlužují opálení a zabraňují stárnutí pokožky. Nedivím se, že se jim říká "ovoce roku". Příprava tohohle krasavce trvá krásných 20 minut, pečení dalších 40, takže za hodinku můžete přinést čerstvě upečený dort na zahradu a pochutnat si na něm. Navíc, pokud nemáte úplně dozrálé meruňky, vůbec to nevadí. Koláč je díky tomu trochu nakyslejší a na léto i docela "osvěžující" :)Pokud máte zase opačný problém, a to lehce přezrálé meruňky, taky to nevadí, protože po pečení nikdo žádné nedokonalosti nepozná. Mimoto zachutnal i mojí kamarádce Šárce, která meruňky úplně nezbožňuje. Já jsem je měla nasbírané z Postupic od rodičů, na trhu jich je teď ale hromada, tak šup pro ně a hurá na tenhle super jednoduchý koláč.

Celebrita Baruš aneb vařím v televizi

Pokud mě sledujete na Facebooku nebo Instagramu, tak jste si asi všimli, že mám docela perné léto. Po Apetit pikniku jsem naskočila do pracovního procesu, pak si odjela na Rock for People, pak na Colours of Ostrava a poté na Benátskou! Festivaly a hudbou docela žiju a léto je pro mě nejlepší obdobím v roce právě kvůli festivalům. Vždycky vypadnu z Prahy, s holkama umíráme při vedrech ve stanu, ale zároveň posloucháme naše oblíbené kapely či objevujeme úplně nové. Pokud byste si chtěli přečíst o našich tour za hudbou víc, jukněte na Culture Times. Kromě objevování kapel objevujeme i jídlo a restaurace mimo Prahu. Chystám o tom článek, tak se těšte :) 

Třešňové clafoutis

Třešňová sezóna pokračuje. S tímhle článkem mám hned několik docela vtipných příhod, se kterými se s vámi chci podělit. Zbytek třešní od Irenky mi v lednici už lehce umřely, a proto bylo na místě, abych sehnala další, tentokrát z domácích zásob. Protože jsem o víkendu vyjela k rodičům a příbuzným na ves, věděla jsem, že si třešně odvezu i do Prahy. Vydala jsme se tedy pro ně k tetě na kole, abych spojila i zábavu (trhání třešní) s povinností (hubnutí - jízda na kole). Jela jsem samozřejmě skoro v poledne, po poli, neustále do kopce, bez pití a navíc mě uprostřed cesty potkal pán, který na autě převážel včely a plástve. Další kilometr mě tak honily tyhle bzučivky, na které jsem alergická. Pecka. Pak jsem se skoro zhroutila z žebříku, domů jsme ale táhla víc jak dvě kila třešní.
Zážitky pokračovaly i doma. Třešně jsem narvala do dvou misek a čekala samozřejmě na první tropický den, to abych se doma vařila ještě více vedrem než doposud. Když jsem navíc vyndavala váhu ze skříňky, tak mi spadla na zem, takže tentokrát je ten poměr tak trochu od oka. Věřím, že se s tím ale poperete, protože tradiční francouzský koláč Clafoutis z Normandie stojí za to. Mnozí by řekli, že je podobný naší bublanině, je ale mnohem jednodušší. Díky mandlové mouce i zajímavější a jemnější. Navíc se do něj nedává tolik klasické mouky a moc surovin potřebovat nebudete. Ani čas. Dvacet minut plus čtyřicet minut pečení a máte hotovo. Kromě toho nemusíte čekat až vychladne. Nejlepší je čerstvě vyndaný z trouby, lehce poprášený cukrem.

Dráďany - kam všude vyrazit a kde stojí za to jíst

Plním sliby. Pokud mě totiž sledujete na Facebooku, slíbila jsem, že napíšu něco o svých výletech do Drážďan. Jezdím tam docela pravidelně, snažím se jednou za čtvrt roku a mým hlavním cílem jsou, překvapivě, nákupy a hlavně tedy Primark. Holky asi ví o čem mluvím. Prostě třípatrový ráj pro všechny shopaholičky, který se chtějí hezky oblíkat a moc za to neutratit. Vždycky, když v Drážďanech jsem, něco na sebe si odvezu. Pak tam taky ale hlavně jezdím kvůli tomu, abych vypla z pražských stresů a načerpala trochu energie. Naposledy jsme se do Drážďan vydaly s Janou a Kačkou a byla to prostě taková dámská jízda. Nákupy, obídek, kávička, procházka a jídlo. Prostě chill. To miluji. Než se ale dostanu k tomu jídlu a hodím pár tipů, kam musíte vyrazit, otevřeme si tetu Wiki a průvodce a podíváme se na Drážďany z toho historického hlediska.

Třešňová zmrzlina

Teda, jsem sama na sebe pěkně naštvaná. Koukám na poslední článek na blogu a vidím, že je už z 23. června. Teď máme skoro polovinu července a já teprve sedám k počítači a něco píšu. A to jsem si myslela, že po Apetit pikniku budu mít více času. Jenže ouha. Týden po Apetitu jsem se zas naplno vrátila do práce, jezdila si po festivalech a čas letěl mega rychlým tempem. Když už jsem na pečení měla čas, začaly být venku neskutečné tropy a v mém bytě se nedalo dýchat, natož péct, protože bydlím v sedmém patře u střechy. Bomba. Nedávno jsem tady vařila a lilo ze mě, jak z konve. Proto asi není žádným překvápkem, že dnešní příspěvek je studený. Důvodů to má totiž hned několik. Krom tě obr vysokých teplot je to i ten, že jsem od kolegyně Irenky dostala asi dvě kila třešní. Miluji sezónní ovoce a nejradši bych v létě jedla jen to. Dalším důvodem je to, že jsem vám někdy v květnu slíbila, že si létě trochu posvítíme právě na to sezonní ovoce z našich lesů, luk a zahrad. Červen jsem chtěla věnovat jahodám, nakonec jsem ale nic nestihla a proto jsem všechno posunula na červenec. Začneme tedy právě s těmi třešněmi. Mám pro vás připravený ještě nějaký obecný povídání o třešních a ještě pár receptíků, na které se vrhnu, co nejdřív, ať si ty krásné rudé kuličky můžete užívat stejně jako já.

Jak jsem si splnila sen, upekla se skoro k smrti a prožila tak nejlepší den

Ještě teď se z toho zpamatovávám a je hrozný, jak moc rychle ty dva měsíce utekly. Asi tušíte, už z titulku, že mluvím o Apetit pikniku, kterého jsme se poprvé zúčastnila, jako kulinář. Myslím, že se sluší, abych vás zavedla na úplný začátek a prozradila vám i dny přípravy. 21. března jsem se zúčastnila Foodblok konference, kde nám úžasná Darinka Siegelová povídala o Apetit pikniku, jak se na něj dostat a jak zvládnout přípravy. V tu chvíli mi přišlo nemožný, že bych se něčeho takového mohla zúčastnit i já. Pár dní poté jsem seděla u počítače a vyplňovala přihlášku, hledala fotky a recepty a nakonec ťukla na políčko ODESLAT. Necelé dva týdny, přesněji 8. dubna a já sedím v kavárně s Anetkou, kouknu na mobilu na mejl a tam dvě větičky o tom, že mě vzali a že mi pošlou další informace. Anetce, která mi zrovna něco vyprávěla, jsem celá vykulená přerušila a ukazovala jí moje největší vítězství. Okamžitě telefon mámě, status na facebook a zprávy kamarádkám. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit a uvěřila jsem tomu, až když mi poslali další mejl. Vážně se nespletli.

Recenze: Čokoládové mixit

Dnešní, poslední článek před Apetit piknikem, mám pro vás novinku a k tomu i novou rubriku. Díky několika spoluprácím mám možnost otestovat různé food věci. První možnost, co jsem mohla vyzkoušet je Mixit. Mixit zná dneska už snad každý, ale pro neználky. Mixit je projekt dvou sympáťáků Tomáše a Martina, kteří se rozhodli vytvořit něco, co na českém trhu chybí. Tak vzniklo Mixit, tedy kombinace musli, oříšků, ovoce, vloček, čokolády a dalších dobrot, které si namixujete podle sebe. Takže se nemusíte trápit tím, že vám v musli něco nechutná. Tohle se vám u Mixit nestane, protože si uděláte svojí top kombinaci, kterou si ještě pojmenujete podle sebe. Pokud nemáte náladu a čas na mixování, můžete si vybrat už z namíchaných. Tohle jsem přesně udělala já a vybrala si Čoko-ládování, protože jsem prostě čokoládová holka :)

Hruškové cup cake s čokoládovým krémem s lískovými oříšky

Tak a je to tady, poslední článek (možná)před Apetit piknikem a poslední recept (určitě) z Restaurant Day. Myslím, že to vyšlo tak akorát, vzhledem k tomu, že za pár dní je právě již zmíněný Apetit piknik, ze kterého se začínám lehce nervovat. Jestli všechno stihnu zařídit, protože je toho docela dost, jestli se mi všechno povede upéct a hlavně jestli vám bude chutnat. Naposledy jsem zkoušela Red velvet cup cakes, které se povedly na jedničku, takže jsem z toho měla radost, protože se mi poslední dny v kuchyni moc nedařilo. Naštěstí jsem evidentně zpátky ve formě, tak se mi docela ulevilo. Apetit piknik je 20. června na Grébovce a já vás tam všechny hrozně ráda uvidím. Mám ten den narozeniny, takže už vím, že to bude naprosto skvělý a nejvíc nejlepší den. Přijďte ochutnat, popovídat si a užít si spoustu zábavy, ochtunat nejen u mě, ale i u dalších kulinářů a prostě si to užít. Teď se vrhneme na hruškové cup cakes, které na Restaurant Day docela zaujaly.

Les Treches neboli španělský koláč s opilými jahodami

Jsem hrozná, ale poslední dobou blog hrozně zanedbávám. Má to hned několik důvodů, všechny ale spojuje jeden faktor. ČAS! Ten totiž skoro nemám. Myšlenky mi utíká teď hlavně k Apetiti pikniku, který se blíží hrozně rychle a já si vůbec nedokážu představit, že je už za 10 dní! Finušuji recepty, zkouším, hledám, vylepšuji, nakupuji, počítám, radím se, konzultuji a hlavně lehce (hodně) panikářím. Do toho chodím do práce, jezdím si po festivalech a nestíhám nic. Večer si pak říkám, že musím uklidit, napsat článek na blog a na naší stránku Culture Times. Do toho si plním diář dalším programem, naštěstí i pečícím a plánuji prázdniny, který tak vypadájí, že budou skvělý. O všem vás budu informovat, těšte se i na pár překvápek :) Bude to bezva..
Teď ale k dnešnímu receptu, který se ještě vrácí k Restaurant Day. Přiznám se, že jsem na něj tenhle recept ani dělat nechtěla. Původně jsem měla v plánu jen tři dobroty, dvoje cup cake a Oreo dort. Pak mi ale přišlo, že je to přeci jen málo a začala listovat, hledat a přemýšlet, co bych ještě přidala. Nakonec mě zaujal španělský koláč Les Treches, neboli dort ze tří mlék (takhle to zní fakt divně :D). Přišlo mi to zajímavý, neznámý a tak jsem nakonec splácala i ten. Nakonec to teda dopadlo úplně jinak než mělo, vypadalo to úplně jinak, ale vlastně jsem byla docela spokojená, protože jsem do receptu zase dala trochu něco ze sebe. Dort byl trošku "nedbale elegantní", ale co už, chutnal a to je hlavní.

Čokoládovo - řepové brownies

Tak jsem tady po více než týdnu zase dostala k blogu. Ne že by tohle moje zahálení bylo úmyslné, ale v poslední době mě hrozně rozčiluje můj noťas, který se strašně seká, vyskakují mi na něm různý spamový okna a já sem z toho rozčílená a naštvaná. Takže radší než na noťasu jsem na mobilu. Jenže tam zase nemůžu psát blog. No prostě problém, který musím teda, co nejdřív vyřešit. Jenže teď zase jedu ve čtvrtek s holkama na Rock for People, takže se zas k blogu dostanu nejdřív v neděli. Ale pokusím se vám se ještě do svého odjezdu dát jeden receptík. Teď teda k jádru dnešního článku.

Banánové cup cake s vanilkovým krémem z žervé a vlašským ořechem

Tak mám za sebou svůj první a úspěšný Restaurant Day. V sobotu 16. května jsem spolu s mojí pomocnicí Anetkou, dvěma taškama a čtyřma krabicema plný dobrot vyrazily směr Ateliér Malířství a kreslení na Balbínovce v Praze a čtyři hoďky prodávaly a nabízely dobroty. Abych se přiznala, ze začátku se mi na Restaurant Day moc nechtělo, protože jsem neměla dezerty ozkoušená, nestíhala jsem si sehnat věci a hlavně jsem měla v sobotu zápočťák, na který jsem se totálně nestíhala učit. Pak jsem se nějak hecla a čtvrtek a pátek dopoledne trávila v práci a odpoledne opatlaná cukrem, červená od řepy a zaprášená moukou. Sice jsem tvořila jen pět věcí, ale kdo mě už navštívil ví, že moje pidi kuchyň prostě tolik věcí nezvládla. Takže mi občas vypadadly pojistky, nádobí myla neustále a večer padala únavou. Na učení samozřejmě skoro nebyl čas. Test mi sice úplně nevyšel, ale jen o pár bodíků, což mě fakt štve. Restaurant Day dopadl podstatně lépe. Sice kvůli hokeji a krásnému počasí nebylo tolik lidí, ale já si to užila a navíc zjistila, co všechno bude potřeba na Apetit piknik, který je už skoro za měsíc.
Postupně vám sem budu přidávat receptíky a dobrůtky a od června plánuji speciální kuchařské příspěvky. Všechny totiž bude spojovat jedna surovina a vy už teď můžete hádat, co je nejvíce reprezentuje právě můj nejoblíbenější měsíc. Dneska začneme cup cake, který měly klasicky největší úspěch a nejvíc prý chutnali. Já nevím, zatím sem neměla moc chuť ochutnat :)

Oreo cheesecake

Ještě než se pustíme do téhle čokoládovo - sušenkové bomby, do které jsem se naprosto zamilovala a na sušenkách Oreo se stala úplně závislá, musím se vám s něčím svěřit. Možná jste si toho taky všimli, ale v poslední době se v blogerském světě rozmohl takový nešvar. Spoustě blogerkám nabízejí různé firmy různé formy spolupráce. Je to na jednu stranu super. Blogerka může něco vyzkoušet zadarmo, třeba něco, co se jí už dlouho líbí, ale z nějakého důvodu si to nepořídila. Napíše na to pak recenzi podle svého a pomůže tak nerozhodným čtenářům k tomu, zda si daný výrobek koupí nebo ne. Tahle fér blogerka si ale svoje spolupráce vybírá a zvažuje komu upíše svoje jméno, svůj blog a pak to napřímo napíše. Pak existuje druhá skupina blogerek, které kývnou na všechno a všechno je podle nich super. Jestli blogerskou scénu sledujete, a to třeba nejen tu food část, pak jste si toho asi všimli také. Samozřejmě je super, když si blogerky svými záliby vydělávají a dostávají nabídky, jde o to si ale vybírat, co bude po chuti nejen blogerce, dané společnosti, ale především vám, kteří ty blogy čtete. Já snad patřím do té první skupiny. Nedávno jsem se tak dostala ke spolupráci s firmou Mixit, která vyrábí mussli, které si namícháte podle sebe. Já si vybrala čokoládové a zakombinovala sem to do dnešního receptu. Pokud ho tam mít nebudete, tak vůbec nevadí, mě to přišlo zajímavé to doplnit. Více o blogerské nákaze psala i známá Petra lovely hair na svém blogu.

Teď už ale šup na dnešní recept. Nedávno jsem u kamarádky na dámské jízdě měla Oreo cheesecake, který pekla její kamarádka. Donutila mě to konečně se do tohohle sušenkového krasavce pustit a teď vám tady představuji svoji variantu. Protože těch možností, jak Oreo dort udělat je strašná spousta. Jen na Pinterestu jich je miliarda a já sem si vytvořila svojí vlastní kombinaci, ze které jsem nadšená. Mimochodem, právě Oreo cheesecake bude jedním ze zástupců na květnovém Restaurant Day v atelíru Malířství a kreslení, kde budu. Těšit se na vás budu 16. května, podrobnosti ještě dodám. No a teď hurá na recepísek.

Morava Sweet Trip

Už je to skoro týden, co jsme přijela ze svého moravského výletu. Po několika slibech jsem přešla k činům a vyrazila za mými skvělými kamarády na Moravu, přesněji do Olomouce, Opavy a Ostravy. Jela jsem si hlavně odpočinout, navštívit staré známé, které jsem dlouho neviděla a poznat krásy našich měst. Všechno jsem to splnila do puntíku. Jestli mě sledujete na sociálních sítích (jestli ne, tak šup, prokliky máte na Fb a Instagram), slíbila jsem vám z mého Morava tripu taky něco napíšu. A protože jsme na sweet food blogu, je jasný, že se to bude týkat sladkého jídla. Tady to teda máte :)

Mrkvový velikonoční dort

Nevím, jak pro vás, ale pro mě jsou Velikonoce svátky jídla, pití a nového života. S Velikonocemi obvykle přichází ruku v ruce jaro, a i když to teď venku rozhodně tak nevypadá, můžeme se těšit z více sluníčka, delších dní plných světla, květin a samozřejmě farmářských trhů. Dneska jsem si zašla na jeden velikonoční na Jiřího z Poděbrad a přestože byla venku fakt zima a vítr, neodolala jsem a koupila jsem si vynikající rajskou polévku a narcisky. Mám neskutečně ráda všemožné jarní kvítí, narcisky, tulipány, fialky, sněženky. Znamená to, že jaro už je tady a zima už nemá šanci. Kromě květin mám na trzích ráda i čerstvou zeleninu a ovoce, kterého teda ještě moc není. Na trhu jsem koupila i tři obrovské mrkve a podnítilo mě to k udělání mrkvového dortu. Přiznám se, že jsem ho nikdy neměla a tudíž pro mě chuť dortu byla nová. Ale musím říct, že na to, že svoje pečící výtvory normálně nejím, protože jsem z pečení totálně přeslazená a radši je rozdávám, tak tady jsem neodolala a ochutnala a mňaaam... :)
Recept jsem přebrala z aktuálního čísla Apetitu, které je takové hezky jarní a barevné. V původním receptu chybí čokoláda a dort přeříznou na půl, to jsem ale vynechala, protože jsem neměla tolik krémové sýra. V Apetitu navíc používají mascarpone, to jsem ale nahradila Philadelphií a lučinou a myslím, že to tomu určitě neuškodilo.

Hot cross buns cup cakes

Velikonoce se kvapem blíží a pokud dobře počítám už za týden si budeme my holky vycpávat svá ctěná pozadí velkými polštáři a chystat na koledníky vědry s vodou. Já tentokrát vyrážím k rodičům na ves a přemýšlím, zda budu vůbec nějakým nadšeným koledníkům otevírat. Zatím jsem pro variantu, že zůstanu schovaná v posteli. Velikonoce nejsou v Postupicích ale jen o vajíčkách a o velikonočním pondělí, ale už několik let se tam koná tradiční velikonoční jarmark. Sejde se zkrátka pár nadšených trhovců, kteří se snaží prodat svojí medovinu, perníčky, uzeniny, velikonoční zdobení a v našem případě i jídlo. S rodiči tam několik let chodíme prodávat různé dobroty a musím nás pochválit, ale většinou máme za dvě hodiny prodáno a jdeme domů. Letos jsem se jen nedělala holku pro všechno (podej, nastrouhej, zamíchej), ale rozhodla jsem se do Postupic přivést britskou velikonoční klasicku hot cross buns. Hot cross buns je něco jako náš mazanec, jsou to malé bochánky s kandovaným ovocem, kde dominuje kříž. V Británii se podávají na Velký pátek, den ukřižování Ježíše Krista, proto ten kříž. Těsto je podobné jako k našemu mazanci. Já jsem si ale zvolila trochu jinou verzi od mé oblíbené Jemmy a to ve formě cup cakes, protože mi prišlo, že na trhu se budou lépe prodávat. Naštěstí sem měla pravdu a 24 krasavců zmizelo celkem rychle. Za dvacku, no nekupte to? :)

Suroviny na těsto pro 24 hot cross buns cup cakes:
100 gramů rozměklého másla
250 gramů hladké mouky
250 gramů cukru krupice
2 lžička kypřícího prášku
40 gramů kandovaného ovoce (rozinky, brusinky, meruňky, jahody)
1 lžička jedlé sody
1 lžička perníkového koření
50 gramů hořké čokolády 70% (použila jsem cca půlku Lindt čokolády)
štáva z 1 pomeranče
3 vejce
150 ml kefíru
1 lžička zlatého syrupu (v Mark&Spencer ho mají zrovna teď v akci!)

Suroviny na krém:
250 gramů mascarpone
1 lžička sušené vanilky
100 gramů moučkového cukru
šťáva z 1 pomeranče
zdobení, cukrové mrkvičky, čokoládová vajíčka (vše Mark&Spencer)

Postup:
Nejdříve si nakrájejte kandované ovoce a čokoládu na malé kousíčky. Poté odváženou mouku, cukr, kypřící prášek, jedlou sodu, perníkové koření, čokoládu a ovoce smíchejte dohromady. Přidejte rozměklé máslo a vajíčka a poprvé smíchejte v mixéru. Dodejte i šťávu z pomeranče, kefír a zlatý syrup a opět promíchejte. Vznikne vám tekutá směs, která ale drží pohromadě a nejsou v ní kousky másla. Vš by mělo být spojené. Naplňte košíčky cca do poloviny a dejte do trouby rozehřáté na 180°C na 14 minut.
Jakmile se vám cup cakes udělají vyskládejte je na mřížku a dejte zchladnout. Mezitím si připravte krém. Mascarpone, vanilku, šťávu a cukru promíchejte buď ručně nebo v mixéru. Na vychladnuté cup cakes vždycky udělejte jeden bobek, ideálně chvilku před podáváním, ať se vám krém všude nerozteče. Případně dejte zchladnout do lednice. Nakonec ozdobte mrkvičkami, vajíčky a zdobením a hurá slavit Velikonoce.

Foodblok2015 - první česká konference pro foodies nadšence, 1. část

Opět pro vás nemám žádný recept, protože na to stále nemám čas. Navíc nemám ani pro koho péct a péct sama pro sebe, tak za chvilku neprojdu dveřmi. Každopádně do konce týdne, tedy do konce toho příštího, pro vás určitě něco přichystám. A protože už máme oficiálně jaro (HURÁÁÁÁÁ) a navíc se blíží Velikonoce, tak to bude něco jarně velikonočního. Navíc v sobotu 28. března peču u nás na vesnici v Postupicích na Velikonoční jarmark, takže kdybyste měl někdo cestu okolo Postupic, tak se stavte. Budeme se na vás těšit ;)
Teď k jádru pudla dnešního článku. Včera, tedy 21. března jsem byla na první české foodies konferenci, kterou pořádala Jana Florentýna Zatloukalová a Janča Chotová z popečenička a Chefparade. Řeknu vám jedno. Bylo to naprosto skvělý! Vyšlo krásný počasí, sluníčko svítilo, jako o závod, já se po holešovické tržnici procházela jen v saku, celý den byl plný zajímavých přednášek a workshopů a musím říct, že si to všichni určitě hrozně užili. Já jsem se navíc zúčastnila, jako akreditovaná blogerka, což znamenalo, že jsem dostala strašně moc dárečků od partnerů, seznámila se s dalšíma blogerkami, který už nějakou tu dobu sleduji a navíc jsme měly všechny možnost navázat spolupráci právě s partnery konference. Jak schůzky dopadly, o tom vás budu informovat později, uvidíme, jak to všechno dopadne.

Jednání s partnery pro nás bylo sice důležité, ale hlavní, proč jsme na Foodblok přišli, byly přednášky a workshopy. Na přednášky jsme mohli, jaký chtěli, workshopy jsme se mohli zapsat na dva. Já jsem měla bohužel trochu problém. První workshop o potahování dortů s Jančou Chotovou se mi kryl s přednáškou od mojí nejoblíbenější blogerky Koko z Menu domů a druhý o zdobení cup cake s Hanou Rawlings zase s jednáním s partnery. Ten první jsem tedy vynechala a na druhý jsem byla jen na kousek. Reportáž z toho kousku, co jsem byla, vám napíšu příště. Útěchou mi může být fakt, že jsem se včera přihlásila na kurz zdobení svatebních cup cakes opět s Hankou, který mě bude čekat v květnu. Mým hlavním cílem byly tedy přednášky. Tady máte seznam, které jsem navštívila, jejich téma a moje dojmy.

1. Apetit piknik a jak se na něj dostat - Darina Siegelová, Apetit
Apeiti piknik se koná už patý rok, vždycky na konci června. Letos to vychází na sobotu 20. června, tedy na den mých narozenin, hurá. Cílem přednášky bylo představit piknik a hlavně poradit lidem, co udělat, aby se na akci dostali ne jako nakupující, ale jako prodejce, což by bylo skvělý, vzhledem k tomu, že minulý rok navštívilo akci okolo 18 tisíc lidí. Pokud se mi tohle poštěstí, dám vám určitě vědět.

2. Nejlepší foodies účty na Instagramu - Tomáš Votruba, Jan Zima
Instagram vládne světu a to i světu jídla. Přednáška nám tedy měla představit, jak instagram funguje a ukázat ty nejzajímavější zahraniční i české účty. V další části nám Jan Zima představil, jak funguje instagram v síti restaurací Ambiente a jak komunikují s uživateli. Já osobně instagram miluju.

3. Jak natočit video o jídle - Veronika Koko Kokešová, Menu domů
Koko je skvělá, zbožňují nejen její blog Menu domů, jí, ale i její videa,jak je prezentuje a její recepty, který udělá snad úplně každý. Kolikrát sem podle ní něco pekla (pamatujete na tenhle červnový díl?) Každopádně nám radila, jak natočit doma food video, co je k tomu potřeba a jak začínala ona sama. Působila neskutečně mile, přirozeně a taková vaše nejlepší kámoška. Neskutečně mě baví a vůbec se nedivím, že na její přednášce bylo natřískáno.

4. Jak fungují bytové kuchyně - Darina Křivánková, Gurmet
Darina je nejen šéfredaktorka časopisu Gurmet, ale hlavně provozuje s manželem Bytovou restauraci Na faře. Prostě vyberou osm lidí, pozvou je k sobě domů, uvaří jim, baví je celý večer, povídají si a večer si nechají zaplatit. Prostě jako v restauraci, akorát že u sebe doma. Hrozně zajímavá přednáška, vzhledem k tomu, že tohle je sen mých rodičů. Nebo aspoň hodně podobný koncept. Darina prozradila tipy, rady, strasti i radosti.

5. Jak psát recept - Jana Florentýna Zatkloukalová
Florentýna nejenže pořádala tuhle akci, ale je to hlavně autorka kuchařek. Tenhle recept byl jen pro nás blogerky a Florentýna nám poradila, jak nejlépe napsat recept, co v něm musí být a co bychom měli naopak vynechat. Myslím, že jsme všechny zjistila potencionální chyby a zjistili, v čem je třeba se ještě zlepšovat. Já tedy určitě vím, na co příště nesmím zapomenout.

Víc přednášek jsem bohužel nestihla. Většinou kvůli tomu, že mi do toho něco zasahovalo nebo protože mě úplně nezaujalo téma. Volné chvilky jsem tak trávila venku, se steakem z tuňáka a grilovanou zeleninou na sluníčku, neskutečně dobrým maté drinkem a užívání si volného dne a pohody. Takových dní bych chtěla víc! Večer sem sice odcházela úplně vyřízená, ale nadšená a hlavně obtěžkaná taškami od sponzorů. Což je super, protože mám zas nejen z čeho péct, ale hlavně, co jíst. V příštím článku se těšte na pokračování o zdobení cup cakes s Hankou Rawlings a zkusím poodhalit případnou spolupráci.

Žiju zdravě, Foodblok 2015, Facebook a nejlepší kurz focení aneb co se děje v březnu

Tentokrát pro vás nemám žádný recept, protože se přiznám, že na to nemám moc čas, ale to neznamená, že zahálím. Právě naopak. Těch novinek a překvapení mám docela dost, tak se na to vrhneme pěkně postupně. A příště se těšte i na recept, který už kuji v hlavě a bude... No snad do konce týdne.

Žiju zdravě
Tak tuhle větu jsem za svůj život řekla snad milionkrát, tentorkát to ale beru trochu jinak. Označení žiju zdravě vlastně není úplně tak správné. Spíš jsem se v rámci měsíce března rozhodla vynechat ze svého jídelníčku maso. Abych to rozvedla. Nikdy jsem nebyla moc masový tip, právě naopak jsem si svůj život bez něj dovedla docela dobře představit. Ale mám ráda šunky, salámy, párečky (jo, tohle je to nejhorší, já vím) a miluju mořské plody a ryby. Těch jsme se prostě nemohla vzdát, ani během svého "bezmasého měsíce", ale toho ostatního jo. Takže od začátku března jsem vynechala veškeré uzeniny a všechny druhy masa. Uzeniny nahrazuji sýry, ty můžu a maso zase rybami, saláty, těstovinami, rýží, zkrátka všechno, kde není maso. Zatím se mi to docela daří a byla bych ráda, kdybych veškeré maso dokázala vynechat úplně. Idpověď na otázku, co mě k tomu vedlo, ale zodpovědět nedokážu. Asi jsem si to prostě musela vyzkoušet. Za čas bych ráda vynechala i sladkosti a různé sladké limonády, brambůrky a další vychytávky, co mám fakt ráda. Včera jsem například zavítala do úžasného Delmartu na Andělu na večeři a ten salát, co sem měla, byl naprosto BOŽÍ! Tak moc, že jsme si ho udělala druhý den znova a jsem si jistá, že určitě jsem ho neměla naposledy.

Foodblok 2015
Asi jste už zaznamenali první českou foodies konferenci Foodblok 2015. A kdo ne, tak tady maté krátké info. Den plný různých workshopů, přednášek, jídla, pití a všechno, co s tím souvisí, se uskuteční už tuhle sobotu 21. března v Holešovicích v prostorech školy vaření Chefparade. Hlavami téhle skvělé akce je Jana Chotová z popecenicka.cz a Jana Florentýna Zatloukalová, známá kuchařky a spisovatelka. Celý den máte možnost navštívit několik workshopů a přednášek. Já už mám v hlavě plán, kam vyrazím. No ale teď k jádru pudla, proč o tom vlastně píšu. Mám tu skvělou možnost zúčastnit se tohohle skvělýho dne jako akreditovaná food blogerka. To znamená, že kromě workshopů, mám možnost navštívit i několik uzavřených přednášek, kde si budeme povídat s dalšími food blogerkamia celkově lidmi, kteří milují jídlo. Jsem z toho naprosto nadšená, hrozně se na sobotu těším a vy se určitě můžete těšit na několik článků, tipů, dojmů a fotek. Tohohle se můžu zúčastnit i díky vám, kteří sledujete můj blog, instagram, máte rádi sweet world a baví vás jídlo. Jsem vám za to fakt vděčná a pomáhá mi to posouvat se dál. Navíc se tam setkám i s lidmi, které dlouho sleduji a budu se učit přímo od nich. No kdo by o tohle neměl zájem? :)

Osm z deseti akreditovaných food blogerů Jsme taaam!!!

Facebook Sweet world by Barush
Po roce trvání blogu jsem si řekla, že by nebylo od věci být i na Facebooku. Takže budu ráda pokud dáte mé stránce Lajk, budete sledovat recepty, fotky a mé food poznatky. Budu vás tam informovat o mých myšlenkách a poznatkách o jídle a uvidíte tam i fotky, které se úplně nehodí na blog. Takže pravidelně uvidíte, kam chodím na snídani, na oběd, kam vyrážím na kafe nebo co mě zarazilo ohledně jídla. Prostě to, co nebude na blogu, ale i to, co tam bude, uvidíte na facebooku. Odkaz máte tady :)

Kurz focení jídla a food decoru
Poslední věc, co vám chci říct a ukázat jsou fotky z kurzu focení a decor styling s Petrou Novotnou. Na tenhle kurz jsem vyrazila díky škole vaření Chefparade a kuchařského inkubátoru Chefstarter a ty tři hodiny, co jsem tam s dalšíma holkama strávila, byly naprosto skvělý a pro mě neskutečně poučný. Konečně jsem se naučila nastavit si správně clonu, ISO, čas a vyfotit fotky, které se mi fakt líbí. Petra nám prozradila i hrozně moc triků a dokázala, že ne všechno se musí dělat přes Photoshop, který nevlastním. Co ale bohužel zatím ještě nevlastním, je světlo, prkna, bílé poklady, hezké nádobí a další věci. Ale to všechno bude! Minimálně ty světla. Ono i ty prkna jsou důležitý. Sice nevím, kde je u sebe doma dám, ale nějak to jde vždycky udělat. Na ukázku tady máte pár fotek, které jsme pořídily, ale nevysvětlím vám, proč jsou vyfocený tak "dobře". Fotily jsme ovoce a zeleninu, což by se mohlo zdát jako nuda, ale vůbec. Naopak, je to pěkně těžký to vyfotit, aby ty zapeklitý jahody vypadaly fakt pěkně. Mám hrozně ráda hezký fotky jídla, přijde mi, že můžou vyprávět příběhy receptů a surovin a to mě na tom fakt baví. V květnu se chystám na další podobný kurz a určitě to nebude poslední.

Čokoládovo - jahodový dort

Asi si vzpomínáte ještě na poslední příspěvek o raw dezertech a skvělém kurzu pečení s Janou Černou. Asi si i vybavíte čokoládovo jahodový dort, o kterém jsem taky psala. Právě ten jsem se rozhodla dělat na naší rodinnou oslavu narozenin. Původně měla máma vymyšlený Pražský dort, kterému já osobně moc nehodluji, tak jsme jí navrhla, že vyzkoušíme něco jiného a uděláme čokoládovou bombu. Krom toho se oslavy účastnila moje extra kritická babička. Hlavně jsem ale chtěla znát reakci na jednu z hlavních surovin, což je cuketa. Jo já vím, že v čokoládovým dortu byste cuketu asi hledali těžko, ale právě díky ní byl super vláčný, jemný a člověk si řekl, že dělá aspoň něco pro zdraví, když má v dortu zeleninu. Navíc tam není vůbec cítit, což můžu opravdu dobře posoudit, protože cukety normálně nejím. Ani teď je jíst nezačnu. Takže pokud nevíte, co v létě s cuketama, je tenhle dort ten pravý.
Jinak jsem si ale pro přípravu dortu nevybrala úplně fajn období. Cuketa i jahody jsou v březnu dost drahé, navíc právě jahodám chybí sluníčko, to ve skleníkách ve Španělsku nemáte ani v březnu. Stoprocentní čokoládu můžete nahradit třeba 70%, tahle je opravdu hodně hořká, což ne každému může vyhovovat. Plus doporučuji tenhle dort dělat ve chvíli, kdy vám není líto utrácení peněz, protože je trochu nákladnější, navíc já k tomu sjezdila půlku Prahy. K výpisu surovin tak přidávám i obchody a ceny, aby jste měly představu. Ve výsledku to raw dort tak úplně není, protože jsem dělala klasický cheesecakakový korpus, který se pekl. Teď už konec plkání a tady máte recept a jarní fotky, přičemž tady chybí dort celý. Ten byl snězen dřív než jsem začala fotit.

Suroviny na korpus:
200 gramů Bebe sušenek club
100 gramů másla President

Suroviny na náplň:
2 balení 100% čokolády (Country Life, jedno balení za 87 kč)
1 velká cuketa (Billa, 30 kč)
2 balení jahod (Kaufland, jedno balení za 21 kč)
165 ml kokosového mléka (Billa, 25 kč)
100 ml medu (my měly domácí)
4 lžíce moučkového cukru (Billa, 1 kg za 18 kč)
2 lžíce arašídové pomazánky (Mark and Spencer, velká nádoba za 89 kč)
1 vanilkový lusk (Pankrácký rynek, 40 kč)

Suroviny na jahodový topping:
1 balení jahod
2 lžičky kokosového oleje (Sklizeno, 70 kč to nejmenší balení)
2 lžíce medu
2 lžíce moučkového cukru

Postup:
Úplně poprvé začněte rozehřívat máslo na korpus a rozpoštět čokoládu ve ve vodní lázni. Poté v mixéru rozdrobte sušenky, spojte s máslem a upěchujte korpus na dno dortové formy. Dejte do trouby na 150°C cca na 10 minut, sušenkový korpus v troubě zatuhne a spojí se, takže se vám pak nebude drolit. Mezitím, co se korpus peče si připravte náplň. Cuketu nastrouhejte na jemném struhadle a opravdu důkladně z ní vymačkejte vodu. Cuketa, stejně jako další zelenina, je plná voda a jakmile jí důkladně nevymačkáte, dort vám neztuhne. Chce to sílu, trpělivost a čas, ale určitě to zvládnete. Spolu s roztavenou čokoládou, kokosovým mlékem, cukrem, medem, arašídovou pomazánkou a vanilkovým luskem projeďte v mixéru. Klasický vám na to stačit nebude, chce to stolní mixér, což je sice taky dost velká investice, ale určitě ho využijete. V aktuálním čísle Apetitu se můžete dočíst, jaké mixéry preferuje právě Jana Černá. Co se týče arašídové pomazánky, v původním receptu je použita mandlová pasta. Ta je ale neskutečně drahá, v Country life jí pořídíte za 324 korun a vzhledem k tomu, že použijete dvě lžíce, zvolila jsem nakonec arašídovou pomazánku z Mark and Spencera. Tou si pak můžete i ráno namazat toust. Jakmile máte všechno v mixéru, rozmixujte do hladkého krému. Případně můžete pravidelně ochutnávat a cukrovat, protože takhle vysokoprocentní čokoláda si zaslouží trochu více cukru.
Až vám vychladne korpus, nalejte na něj cca půlku čokoládové hmoty. Poté na ní vyskádejte jahody, nejen do boků, ale i doprostřed. Určitě nešetřete, ať to má ty správné jahodové chutě. Pak už dolijte zbytek formy a dejte zatuhnout do ledničky, minimálně na 4 hodiny. Ideálně přes noc. Těsně předtím než budete podávat, si připravte topping. V mixéru rozmixujte všechny suroviny a polejte kousek dortu. Následně už můžete podávat, ozdobit můžete ještě mátou, ať je to pěkně barevné. Během podáváním vracejte do ledničky a pokud můžete, s dortem nikam moc necestujte.

Jde to i zdravě aneb jak jsme pekli raw dezerty

Občas se stane, že dostanete nabídku, kterou prostě nemůžete odmítnout. Přesně tohle se stalo mě, když mi moje kamarádka Jája řekla o kurzu veganských dezertů, který se konal jeden páteční podvečer v Chefparade. Veganka sice nejsem, ale ráda se dozvídám něco nového, zkouším neobjevené a dostávám se do tajů jakékoliv kuchyně. Takže jsem souhlasila a v pátek 27. února vyrazila na Žižkov, kde jsme společně s Janou Černou, která má pod sebou stránky zasadnezdrave.cz, skoro tři hodiny "pekli" různé sladké dobroty. Určitě Janiny stránky navštivte, dozvíte se tam hromadu zajímavých informacích. Jana pořáda i kurzy, až se na nějaký další vydám, určitě vás budu zase informovat.

Co je raw strava?
Použít slovo pečení není vlastně úplně správně zvolené slovo, protože vitariáni, tedy ti, kteří raw stravu konzumují, používají potraviny upravené do 42°C. Vzhledem k tomu, že jsou to i vegetariáni (nejedí maso) a vegani (nejedí mléčné výrobky), je jejich strava založená především na ovoci, zelenině, oříškách, luštěninách či semínkách. I tak se dá z těchto potravin vytvořit neskutečné množství úžasných jídel. Chce si to jen na tuto stravu zvyknout, řídit se chytrými radami a věnovat nákupu a samotné přípravě potravin trochu více času. Já sama bych se k této stravě neuchýlila, miluju čokoládu, sýry, mořské plody a občas šáhnu i po šunce, ale je třeba respektovat každého, kdo se chce stravovat jinak. Z kurzu jsem si odnášela neskutečné množství receptů, které určitě vyzkouším (na jeden se můžete těšit už hodně brzo), ale i rozhodnutí, že mě Jana na svém dalším kurzu v Chefparade nebo kdykoliv jinde, určitě uvidí. A teď pár zajímavých rad a tipů, které jsem na kurzu získala a které jsou vhodné i pro všežravce. :)

Rady a tipy:

Smoothie
-Smoothie je rozmixované ovoce nebo zelenina s kombinaci s vodou, mlékem či jogurtem. Na kurzu jsme ochutnali koktejl se špenátem, mangem, banánem, zeleným jablkem, chia semínkami a závorem. Přestože zeleninové smoothie moc nemusím, tohle jsem upíjela celý večer a měla po něm neskutečně energie. Tu nám všem dodali chai semínkama, které mají v sobě neskutečné množství proteinu a jsou doporučovány hlavně sportovcům.
-Je dobré kombinace ovoce a listovou zeleninu, která je bohatá na vlákninu a neobsahuje skoro žádnou bílkovinu, takže vám nic nebude v žaludku kvasit a nadýmat.
-Není vhodná kombinace ovoce a oříšky, protože vám opět může začít v těle kvasit.
-Díky ovoci zamezíte chřipce a nachlazením, což ale všichni víme. Takže aspoň jedno ovoce denně.

Pudingy a pěny
-Opět zde hraje hlavní roli ovoce, díky jehož vlastnostem a struktuře se z něj dají vytvořit úžasné pěny a pudingy.
-Využívá se k nim hutnější druhy ovoce, například banány či avokádo.
-Lněná či chia semínka jsou k jejich výrobě taky super.

Puding s chia semínkami a malinami

Dorty a řezy
-Zde je potřeba vytvořit si nějaký korpus, ideálně z oříšků, semínek a sušeného ovoce.
-Semínka a některé ořechy na korpus je nutné si nejdříve namočit, cca 30 minut předem. Díky tomu se z nich uvolní tzv inhibitory, na kteří jsou někteří jedinci alergičtí.
-Oříšky na náplň namáčejte i delší dobu, cca 4 hodin před přípravou. Ve vodě je můžete nechat odpočívat i celou noc.
-Nepodceňujte kvalitní surovin a zamiřte do obchodů, jako Country life nebo Zdravá výživa. Síce si připlatíte, ale tady je důležitější kvalita než cena.

Čokoládový dort s jahodami

Štrůdly a rolády
-Podobná příprava jako u dortů, opět se používá kombinace oříšků, semínek a ovoce.
-Na náplň je vhodné použít například kokos, mák nebo čokoládu.

PS: Omlouvám se za ne tak kvalitní fotky a slibuji, že se příště budu více snažit. Brzy mě čeká kurz focení jídla, juchů :)

Narozeninový čokoládový cheesecake

Úplně jsem na to ve svém pracovním nasazení zapomněla, ale blog oslavil 22. února první narozeniny! A to jen díky vám, přesněji těm, který příspěvky čtete, komentujete a lajkujete. Je to skvělý pocit slyšet od vás nebo číst komentáře, že vám chutná a že se těšíte na další článek. Nedávno jsem se bavila s kamarádkou (zdravím Alču) v lehkém alkoholovém opojení a ona mi říkala, že když se v práci nudí, tak že čte můj blog. A mě to hrozně překvapilo, protože od ní jsem to fakt nečekala :D Podobných takových milých vět slyším docela hodně a mě to nabíjí pracovat, péct a psát ještě víc. Děkuji vám za všechno, za jakékoliv rady a tipy jsem strašně ráda a hlavně za to, že občas musíte poslouchat moje pekářské nářky a rozčilování, jak se mi něco nepovedlo nebo jak moc mě štve moje trouba a malá kuchyň. Doufám, že společně oslavíme ještě spoustu dalších let! Díky moc, máte za to ode mě jednu velkou pusu :)
Teď k dnešnímu příspěvku. Protože jsem poslední dny neustále v práci, nemám na blog teď moc času. Navíc se venku žení všichni čerti a ikdyž občas zasvítí sluníčko, nemění to nic na tom, že jahod, borůvek, malin a dalších úžasných plodin se jen tak nedočkáme. Farmářské trhy už sice začaly, ale pořád na nich není nic extra z čeho by se dalo něco upéct. Tak jsem si řekla, že první narozky blogu oslavím tradičně a klasicky a to s úplně jednoduchým cheesecakem. Ten už jsem sem sice dávala někdy v květnu (ano, to už na něm byly čerstvé jahody, grr), ale myslím, že opakování je matka moudrosti a tenhle je trošku jiný. Navíc je zdobený pouze čokoládou a opět je na něm krásně vidět, že tahle americká dobrota není nic těžkého. Tak hurá do toho a ještě jednou díky moc! :)

Suroviny na korpus:
7 balení Bebe sušenek (já použila ořískové s čokoládou, je ale jen na vás, jaké vás zaujmou)
drcené mandle (dá se použít i mandlová moukou, kolik nechám na vás)
200 gramů rozehřátého másla

Suroviny na krém:
300 gramů riccoty (ať žije Gran Moravie)
2 lžičky sušené vanilky
1 lžička vanilkového aroma
citronová šťáva z půl citrónu
3 lžíce cukru moučka
2 lžíce zakysané smetany
čokoládový topping na dozdobení


Postup:
Jednodušší dezert než cheesecake snad neexistuje. Nejprve rozehřejte máslo a nechte ho vychladnout. Sušenky rozdrbte spolu s mandličkami v mixéru a poté spojte s máslem. Vznikne vám taková voňavá směs, což je základ na sušenkový korpus. Směsí vystelte vymazanou formu, pěkně zarovnejte kraje a dejte vychladnout do ledničky. K uhnětení směsy je dobré použít ruce, žádné náčiní není lepší než právě vaše ruce.
Krém připravíte podobně jednoduše jako korpus. Riccotu, citronovou šťávu, sušenou vanilku, vanilkové aroma, cukr a smetanu dejte do mixéru a vše důkladně promixujte, aby se jednotlivé ingredience spojily. Dobré je to ještě na konec zamíchat. Poté korpus vyndejte z ledničky a rovnoměrně rozprostřete krém do hladka. Troubu předehřejte na 150°C a pečte cca 40 až 45 minut. Dobu pečení si každý musí nastavit sám, záleží totiž na druhu trouby každého z nás. Pak koláč nechte vychladnout, pokapejte nerovnoměrně čokoládovým toppingem a užijte si to!